„Vlastivědný víkend 17.-18.7.2010“
Je to poprvé co jsme si dovolili naplánovat Ne-aikido aktivity na celý víkend. Jeden den jsme strávili na kolech a druhý den šlapali „po vlastních“ ….. Jeden bylo počasí více než přívětivé a druhý jsme si užili chládku a deště …..
Pravda, bylo nás jen pár, kteří se toho nebáli a celý víkend si tak jako tak užili …..
Sobota 17.7. - Cyklovýlet na Svatou Kateřinu
Nasadili jsme „aikido cyklo-maskáče“ a vyrazili si užít cestu přes Dolce, Pilníkov do kempu Svatá Kateřina. Počasí přálo, slunce svítilo (už hodně dlouho), podmínky takřka ideální ….. Tempíčko nebylo nikterak zrádné, takže jsme se po cestě mohli kochat přírodou (tedy někteří). Jasně, že to bylo chvilkami nahoru a někdy zase dolů, tady u nás to vlastně ani jinak nejde …..
Na Kateřině jsme si odpočinuli, Lenka okoukla místní zvířenu a vyrazili jsme vzhůru a potom zase dolů..... do Chotěvic, Čermné, Vlčic a Trutnova ….
Něděle 18.7. - Vlastivědný výlet do Bozkovských jeskyní
Tentokrát nebyl cíl nikde v Krkonoších, ale o kousek dál …o pěkný kousek dál. Proto jsme taky museli ráno vyrazit časně, nejdříve autobusem do Dvora Králové a potom vlakem do Semil. Odtud pěkně po svých Riegrovou stezkou podél Jizery do Spálova a odsud do Bozkova.
Tentokrát to bylo putování s deštíkem a v krapet nižších teplotách, než na které jsme byli zvyklí za posledních několik dní.... Navíc, hlavní „cestovatel“ Vlasta se trapně vymluvil, že s námi nemůže - prostě zklamal.
Byť jsme si vzali k srdci doporučení pro případné návštěvníky Bozkovských jeskyň a zarezervovali si telefonicky místa pro prohlídku jeskyní, tak se nám stejně nepodařilo dorazit včas. Při odhadu našeho přesunu jsem se tak trochu seknul a navíc jsem nám prodloužil trasu o pěkný kousek (toho kdyby možná nebylo......?!).
Když už jsme do Bozkova dorazili za takového nevlídna, tak jsme se aspoň posilnili teplou polévkou a pak se stejně vydali k jeskyním, abychom zjistili, že se s prohlídkou bez objednání fakt „nechytáme“. Tam bylo dychtivých turistů!
Nu což, jeskyně jsou tady už dost dlouho, tak snad ještě nějaký čas vydrží.
Lenka zjistila, že zpět do Semil už nemusíme jít pěšky, ale můžeme se přesunout autobusem (což se některým zamlouvalo). Nicméně bylo ještě dostatek času a tak jsme hledali nějaké útočiště, ale Bozkov byl plný turistů, tedy i obě dvě místní restaurace byli přeplněné.
Měli jsem v záloze jedno občerstvení, na které nás upozornila cedule při cestě do Bozkova, tak jsme se tam vydali. No to byl zážitek! Bylo jasné, že autobus určitě stihneme!
Trocha času byla i v Semilech a tak jsme ze zvědavosti zapadli i do semilské „Nádražní restaurace“.
A to byl zážitek č.2! Ještě, že jsme byli už na cestě domů...
Aspoň máme důležité zkušenosti pro příště!
-rs-